Plus

Je na tom hůř servírka, nebo horník? Co dělí lidi, kteří přišli v pandemii o práci, od situace, kdy začnou uvažovat, zda nebudou muset dát děti do Klokánka? Příběhy lidí, o kterých mluví sociologové v číslech, sesbírali dokumentaristé Apolena Rychlíková a Ivan Studený do šestidílné série Život během pandemie. „Všechny příběhy spojuje nějaká frustrace, ale nikdo koronavirus nebagatelizuje. Překvapilo mě, do jaké míry se potvrdily debaty o skryté chudobě,“ říká Rychlíková.

Pandemie zasahuje nejen do práce zdravotníků a chodu nemocnic, ale také do života tisíců lidí, kteří přišli o příjmy a často nemají ani na nájem. Příběhy lidí, kterým změnila život, zachytila novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková v cyklu Život během pandemie, který na Plusu uslyšíte od pondělí 22. února. „Překvapilo mě, do jaké míry se potvrdily debaty o skryté chudobě,“ popisuje Rychlíková s tím, že koronavirus dále prohloubil existující problémy.

Na hraniční frontě v EU neklid. V ČSSD si už zase pouštějí žilou. Rakousko rozvolňuje: Vzhůru do muzea! Nebombardujte Švédsko za koronavirus. Alexandr Mitrofanov: Z Ruska  

Vláda v pátek rozhodla, že obchody zatím zůstanou zavřené, nadále se ale počítá s otevřením škol postupně od 1. března. Imunolog Karel Drbal věří, že nový koronavirus se ve školách nešíří tak, jak se obecně míní. „Zavírání škol je velmi kontraproduktivní. Všechna kvalitní data mi dávají za pravdu, tedy že minimálně základní školy jsou prostorem velmi bezpečným.“ S tím ale nesouhlasí bývalý národní koordinátor pro testování Marián Hajdúch. 

Poslanecká sněmovna se shodla na podobě pandemického zákona, který dává ministerstvu zdravotnictví a hygienickým stanicím pravomoci vydávat širší opatření k omezení kvůli covidu-19.  Teď návrh míří do horní komory parlamentu, kde o něm ve zrychleném řízení rozhodnou senátoři. „Jde k nám předloha, která není dostatečně projednaná ani právníky,“ zlobí se senátor z hnutí STAN a starosta Božího Daru Jan Horník, podle kterého je na řádnou kontrolu příliš málo času.

Novinářka, překladatelka a hlavně spisovatelka Markéta Pilátová se nijak netají tím, že k tomu, aby mohla psát, potřebuje pohyb. „Vyhovuje mi, když se něco se mnou pohybuje odněkud někam,“ říká v pořadu Hovory.

Přibývá zanedbaných infarktů, varují kardiologové. Lidé se totiž kvůli koronaviru bojí v případě akutních potíží volat záchrannou službu. U části z nich může skončit podcenění zdravotního stavu fatálně. Navíc u pacientů hrozí rozvoj srdečního selhání, nemoci, které v posledních letech rychle přibývá.

„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968).

Nynější situace je zlomová, vleklá a zrádná. Člověk ve snaze být součástí dění snadno uvízne ve víru virtuálních zpráv, se kterými nemá šanci nějak reálně naložit. V internetovém prostředí není budoucnost něco, co se přirozeně vyvíjí, je to seriál okamžiků, které chceme, případně nechceme, kliknutím zopakovat.

Taťána le Moigne je ředitelka české, maďarské, rumunské a slovenské pobočky společnosti Google. Jedna z nejmocnějších žen domácího internetu je držitelkou ceny Křišťálová lupa, časopis Forbes ji řadí mezi 50 nejvlivnějších tuzemských žen a už více než deset let se umisťuje v anketě TOP ženy Česka. Jak může podle le Moigne pandemie pomoci nastartovat rozmach digitálních technologií? A co si z těžké doby můžeme odnést?

Evropské země a Spojené státy americké by se měly vzdát části svých zásob vakcín proti covidu-19 a darovat Africe, vyzývá francouzský prezident Emmanuel Macron.

Unijní snažení o táhnutí za jeden provaz proti pandemii se stále úplně nedaří. Po nedávných rozmíškách ohledně vakcín a jejich zajišťování se teď na scénu vrátil problém, který Evropská unie řešila už loni po propuknutí nákazy na starém kontinentu. A doufala, že ho vyřešila. Teď se ale ukazuje, že ani omylem.

Jedna z nejtragičtějších kapitol moderní československé historie ožívá v nové inscenaci Národního divadla. Hru Očitý svědek tvoří výpovědi lidí, kteří zažili jeden z největších poválečných masakrů na českém území. Může divadelní inscenace dostat zločin opomíjený učebnicemi dějepisu do povědomí lidí? A proč je divadlo pro katarzi lepším médiem než film? Lenka Kabrhelová mluví s režisérem inscenace Očitý svědek Jiřím Havelkou.

Říká se, že člověk může utéct před ledasčím, ale nikdy sám před sebou. Platí to i o ženě, která se celý život snažila zbavit svého otce, aby nakonec zjistila, že to nejde – že ji provází, kamkoliv se hne. Tou ženou byla Světlana Allilujevová a jejím otcem Josif Stalin.

Epidemická situace může být do dvou nebo tří týdnů v celé zemi stejně závažná jako v uzavřených okresech, varoval ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO). Podle biochemika Jana Konvalinky se situace vymkla kontrole. „I když to neříkáme, je to tak,“ konstatuje.